12.5.14

Jak jsem si přála pštrosa

Milá sestřenko,
já a interiéry, však to znáš, to je moje vášen'. Je pro mě moc důležité cítit se doma báječně.

Obklopuji se předměty, které mě nabíjí, těším se domů, hnízdím, ráda nevycházím a když za mnou zaklapnou dveře ocitám se jako v oáze. A návštěvy po dlohých hodinách klábosení pomalu a taktně vystrkávám ke dveřím, aby již dokázaly odjet do svých domovů...

Doma se nechci v místnostech nudit. Proto si vytvářím prostředí, které má až bohémský styl.
V zahraničí mu říkají eklektický.
Kombinuji spolu nesourodé, ve finále však tvořící krásný celek.

V Paříži v jednom kadeřnictví mají vycpaného pštrosa. Je ohromný.

Především v době secese byla mo'da mít doma vycpaná zvířata. Nám to ted' zní morbidně,
ale doba i mo'da se mění. Ochránci zvířat také...
Šlechta měla na svých zámcích všude hlavy jelenů, dan'ků a kožešiny medvědů, tygrů a zeber a nikomu to nepřišlo strašné.

I Woody Allen ve svém krásném filmu "Půlnoc v Paříži", kde hlavní hrdina cestuje v čase
za místní uměleckou smetánkou do minulého století, před kameru umístil vkusně jedno vycpané zvíře vedle druhého. Hemžilo se to tam labutěma, plamen'áky a tygry...

V ten moment mi to došlo. Chci pštrosa. Vycpaného. Velkého s černým a bílým peřím.
Stejného jako měl Woody Allen ve filmu a Francouzi v kadeřnictví :o)
Dám si ho do ložnice nebo do velké chodby. Občas si na něj odhodím noční košilku :o))

V dnešní době je přeci možné vše. Jen mít správný kontakt.

Mám kamarádku Alici, sehnala mi číslo na pána-lovce, at' mu zavolám,
zvířata prý preparuje a v mé touze vlastnit pštrosa mi určitě pomůže.

Vytáčím číslo na pana Moravce.

"Dobrý den, prosím Vás, já bych potřebovala vycpaného pštrosa"...hlesnu do mobilu po úvodním slovu a představování.

Ve sluchátku zahřmí hluboký hlas : "A máte ho?"...

"No nemám, proto Vám volám"...

"Aha, no dobře...ehm... já zrovna ted' letím do Afriky, samce bych tam pro vás zastřelil, rozumějte samice já nestřílím, ty dávají užitek, takže tedy, samce pro vás zastřelím, vyvrhnu, v bedně pošlu do Čech a až přiletím, tak ho pro vás udělám..."
Šokovaná jsem se omluvila, že si to ještě rozmyslím....

A to byl konec mé touhy mít v ložnici pštrosa. Každý večer by na mě ten krásný chudáček koukal vyčítavě svým novým skleněným očkem a já bych se nikdy nezbavila strašného pocitu, že ho kvůli mě
v Africe připravili o život. To vážně ne.

Ve světě jsou však vycpaná zvířata zase v mo'dě.
Designeři je dávají  do interiérů jen to fikne.
Například mnou obdivovaný talent Ryan Korban šoupne klientovi do bytu klidně celou zebru.

       foto: www.ryankorban.com


                     Přikládám ukázku na fotce s bílým a barevným pávem jen tak pro inspiraci :o)

          foto: www.elledecor.com

Měj se krásně Zuzanko má drahá sestřenko, snad jsem Tě přivedla trochu na jinou notu a pobavila Tě.

  Tvoje A.




Žádné komentáře:

Okomentovat